Laura Idingová
Podobně jako celá řada jiných autorů se ke psaní dostala již velmi záhy v dětství. Odmala byla vášnivou čtenářkou a četla vše, co jí přišlo pod ruku. Brzy se ale pustila do psaní vlastních krátkých příběhů.
Lauřini rodiče byli velmi pragmaticky založení lidé. Nikdy jí sice v psaní nebránili (sami podobně jako Laura milovali četbu), ale doporučovali jí, aby si našla nějaké seriózní zaměstnání, takové, aby se nikdy nemusela bát, že o ně přijde. A pak přišlo to důležité léto, kdy dovršila třináctý rok a začala pracovat jako dobrovolná pomocnice v místním sanatoriu a učarovala jí práce zdravotní sestřičky.
Později ovšem neměla zdaleka tolik peněz, aby si mohla školu zaplatit, a tak si musela při studiu přivydělávat. Bylo to velmi těžké období a ona měla co dělat, aby obstála. Tvrdá práce však přinesla své plody a ona dostudovala a dá se říct, že i překročila svůj stín.
Velmi ji bavila práce na pohotovosti, ale po nějaké době shodou okolností skončila v managamentu, kde musela získat a rozvinout celou řadu dalších dovedností. V době, kdy pracovala na plný úvazek a ještě se i věnovala rodině, se jí podařilo vrátit na zdravotní školu a dokončit si specializaci a získat titul. Školu ukončila v roce 1996 a zjistila, že najednou má spoustu času, který dříve musela věnovat studiu.
S manželem Scottem žijí v hezkém manželství již déle než dvacet let, mají krásnou sedmnáctiletou dceru Nicole a primového čtrnáctiletého syna Jonathana. Díky rodinné podpoře se Laura mohla vrátit ke svému snu stát se spisovatelkou. Zjistila, že to si doopravdy přeje ze všeho nejvíce, a začala se tomuto řemeslu učit a zdokonalovat se v něm.
Po sedmi letech s velkou radostí říká, že se jí podařilo skloubit její dvě nejoblíbenější zaměstnání do jednoho – stala se autorkou lékařských romancí pro Harlequin.