Meg Alexanderová
se psaní věnuje už od dětství. Její prvním uměleckým počinem byly "divadelní hry" určené pro rodinnou zábavu o Vánocích, v nichž hráli její bratři, sestra a bratranci.
V devatenácti letech se provdala a narodil se jí syn. Během jeho dětství se soustředila na žurnalistiku na volné noze, psaní o kriminalitě, psychologii, zahradnictví, cestování a vaření. V osmatřiceti se rozvedla a musela se o sebe postarat sama. Jak sama říká, další dvacet let se živila "jak se dalo" - pracovala jako zástupkyně textilní firmy na severu Anglie či jako profesionální kuchařka, poté se z ní stala asistentka ředitele Konferenčního centra Britského červeného kříže a později řídila studentskou kolej King´s College v Londýně.
Během této doby získala titul BA na Open University, což je největší světová distanční univerzita. Když Meg odešla do důchodu, přestěhovala se do Španělska, kde psala týdenní zahrádkářský sloupek pro noviny v anglickém jazyce. Po osmi letech se jí zastesklo po vnoučatech a přestěhovala zpět do Anglie, kde se usadila nejprve v Kentu a poté ve východním Sussexu.
Tehdy se vrhla na psaní beletrie, povzbuzena první cenou v soutěži Writers´ News o nejlepší úvodní kapitolu historické romance. Porotkyní byla jedna z redaktorek z nakladatelství Harlequin Mills & Boon Ltd. a požádala Meg, zda by si mohla přečíst i zbytek příběhu. Ale ani po dvou přepsáních Meg Alexanderová neuspěla a knihu jí nevydali. Štěstí měla až s třetím rukopisem, který jí vydali v roce 1995. Do českého jazyka bylo přeloženo devět jejích knih z edice Historická romance.