Kristi Goldová
Se vší upřímností přiznává, že nikdy neaspirovala na to, aby z ní byla spisovatelka. V dětství a době dospívání byl její vášní tanec, zvláště balet. Od šesti let se mu s velkým odříkáním věnovala čtyři dny v týdnu, někdy až tři hodiny denně. Přestože díky talentu postoupila mezi pokročilé studentky, náročný denní režim si začal vybírat svou daň. Nakonec se baletu vzdala, ale nikdy nezapomněla na hořkou příchuť porážky, když seděla v hledišti a dívala se na školní představení části Labutího jezera, ve kterém mohla tančit hlavní roli.
Po té, co se vdala za lékaře a narodily se jim tři děti, se pustila do dalšího projektu. Vzhledem k tomu, že od dětství hltala jednu knihu za druhou a že i s angličtinou na tom také nebyla špatně, rozhodla se, že se pustí do psaní. Říkala si, že by to bylo krásné jen tak si sednout, nechat se unášet fantazií a pak přenést na papír své geniální nápady. Měla totiž pocit, že být ženou v domácnosti jí už nestačí. Chtěla se věnovat něčemu náročnějšímu, jako kdyby vychovávat tři děti bylo snadné.
S vervou se pustila do psaní a tentokrát to nevzdala. Trvalo to sedm let plných nadějí i zklamání, než jí publikovali první knihu. Od roku 1999 jich už vyšlo více než pětadvacet a mnohé z nich získaly i literární ocenění. Kristi ale přesto stále dojímá, když dostane od svých čtenářů dopis, ve kterém reagují na přečtené příběhy.