se narodila na Ceylonu (dnes Srí Lance) v době, kdy tato krásná země teprve začínala přivykat nezávislosti. Strávila tam pět let a potom se její rodiče přestěhovali do Austrálie a žijí tam dosud.
Stephanie vystudovala v Melbourne, kde získala doktorát v oboru biochemie. Po svatbě odešla se svým manželem do Londýna. Nenasedli ale do letadla, aby za pár hodin vystoupili na londýnském letišti. Podnikli spolu něco, co lze nazvat jednou z posledních suchozemských poutí z Katmandu do Londýna – přes severní Indii a údolím Gangy, přes Kašmír, potom přes Pákistán a válkou ještě neponičený Afghanistán.
Z Kábulu pokračovali přes Írán ke Kaspickému moři a Tureckem až do Istanbulu. Stephanie na tuto cestu nesmírně ráda vzpomíná a říká o ní, že to byla nejkrásnější cesta jejího života.
V Londýně se oba manželé věnovali výzkumné práci a v čase volna cestovali po Anglii, Francii, Španělsku, Portugalsku a severní Itálii. Po návratu do Austrálie oba pokračovali ve svém oboru, až do Stephaniina života zasáhl osud. Jak sama vzpomíná, zamilované knihy četla ráda už od třinácti let, kdy si je půjčovala od maminky. V Anglii si mohla kupovat historické romance z období tzv. regency, ty ovšem v Austrálii nevycházely. Jednoho dne jí došly zásoby přivezené z Anglie, a tak se rozhodla, že si novou romanci napíše sama. A to také udělala. Psala po nocích a o víkendech a výsledek nebyl vůbec špatný. Tato první romance jí vyšla v Anglii a netrvalo dlouho, a následovalo sedm dalších příběhů.
Během té doby Stephanie zjistila, že její práce ji už začíná zmáhat, a tak se rozhodla plně věnovat pouze psaní.
