Julie Hoganová
Píše ve své biografii:
Pocházím z malého městečka z oblasti severně od San Diega, které se jmenuje Poway. Kam oko dohlédlo, všude byly jen rodinné domky, dvě střední školy a to bylo vše (děkuji nechci). Od té doby vím, že malé město není nic pro mě.
Takže kdo doopravdy jsem? Opustila jsem bezpečný přístav mírumilovného venkova a po letech pestré dřiny jsem získala titul bakaláře v oboru anglický jazyk. Abyste mi rozuměli, kromě studia jsem měla velmi náročné zaměstnání, v němž jsem přicházela do styku s trestanými lidmi jako tajný pracovník bezpečnosti velkého obchodního domu, pak jsem si vydělávala v potu tváře trmácením se po řetězcích prodejen, poznala jsem, jaké to je poklonkovat továrníkům.
Ovšem za celé ty roky, tedy v době od dospívání do dospělosti se jedna věc nezměnila, a to, že přední místo v mém životě zaujímaly knihy, jmenovitě romantická literatura. Když jsem dospívala, nosila maminka domů hromady harlekýnek a já jsem hltala jednu za druhou. Na střední škole jsem harlekýnky strkala do desek se Shakespeareovými a Ibsenovými hrami, a tak jsem "studovala". Už v sedmnácti jsem pocítila touhu napsat vlastní novelu.
Po škole jsem se vydala ale odlišnou cestou, i když psaní zůstávalo mým snem. Začala jsem pracovat v public relation a to jmenovitě pro velký obchodní dům. Místo romantického snění jsem organizovala společenské akce u příležitosti otevření nového oddělení, módní přehlídky, různé šou, svatební oslavy, Valentýnské večírky, oslavy Velikonoc, Dne matek, Dne otců, oslavy 4. července. Udělali jste si obrázek? Jestli ne, tak si představte dívku v nepohodlných botách, odpudivém oblečení, která se neustále pachtí a honí jako křeček v kole. Po několika letech jsem prchla a začala pracovat na postu marketingové ředitelky internetové firmy, která zprostředkovávala předprodej vstupenek.
A pak došlo k několika šťastným událostem:
1) Spadla jsem ze schodů. Vím, že to nevypadá jako štěstí, ale bylo to tak. Na služební cestě jsem si natřikrát zlomila kotník, čekala mě operace a tři měsíce na invalidním vozíku.
2) Vdala jsem se za muže svých snů. Byl to nejkrásnější okamžik mého života, přestože jsem na své svatbě nemohla udělat ani krok. Moji drazí přátelé mi vyrobili nosítka, jaká měla Kleopatra, a na nich mě donesli kostelní uličkou až před oltář. Po oslnivém obřadu mě můj novomanžel v náruči vynesl zase uličkou ven. Byl to okamžik, kdy jsem si připadala jako princezna.
3) Když se mi kotník zahojil a já jsem se mohla vrátit do práce, společnost, pro kterou jsem pracovala, se přestěhovala. Čekalo mě tříhodinové dojíždění. Řekla jsem si dost a…
4) Zapsala jsem se do kurzu s názvem – Jak psát romantické novely. Tam jsem se potkala s tvořivými a inspirativními učiteli a spolužáky. V průběhu školního roku jsem a) ukončila zaměstnání v internetové firmě, b) dopsala dvě knihy, c) koupila dům, d) otěhotněla a f) vydala svou první knihu v nakladatelství Harlequin!
Tak a to je celý příběh. No ještě přidám pár detailů: když nepíšu, ráda se dívám na staré filmy, hltám knihy, miluju kempování, jízdu na koni, cestování i lenošení s mým báječným mužem Judem. Žijeme nyní v krásném koutě jižní Kalifornie, děláme si procházky s pro nás nejmilovanějším člověkem na světě – naším synem Liamem, který se narodil v lednu 2003.